Tuto knihu pro Vás začal psát jeden z členů naší Guildy, Watatat ze Slovenska, omluvte prosím drobné chyby v pravopisu, přeci jen to není čech:-)

Příběh se odehrává na WoW TBC

Přeji příjemné počtení.....

Prolog

Určitě mnoho z vás pozná MMORPG World of Warcraft anebo strategii Warcraft III. A já se budu snažit psát příběh ze světa Warcraftu. Warcraft se dělí na dva světy, Azeroth a Outland. V celém světe Warcraftu je spousta neuvěřitelných stvoření. V obou světech je mnoho civilizací. Ve světě Azeroth zuří válka. Válka mezi zelenými orky a lidmi. Orkům velí náčelník jménem Thrall. Orkové a lidé po třetí válce měli křehký mír který se protrhl. A proto se orkové, trolové, taurové, krvavý elfové a nemrtvý spojili proti lidem, gnómúm, trpaslíkúm, nočním elfúm a Dreaneiúm.  Čili Horda proti Alianci. Svět Azeroth se skládá ze tří kontinentů, Východné království, Kalimdor a Northrend. V Kalimdoru se usadili orkové, taurové a trolové a na severu kontinentu se usadili Draenei a Noční elfové. Ve Východním království se usadili Lidé, gnomové a trpaslíci, a na severe se usadili nemrtvý pod velením Sylvanas Windrunner a úplne na severu se usadili Krvavý elfové. A tady začína náš příběh.

Kapitola 1.

Studijní léta

Škola krvavých elfů, kde se učí malí elfové stát se bojovníky Hordy. Třídy sou rozdělené na paladin, mág, černokněžník, ilegální třída zlodějů, kněz a střelec neboli lovec. A tady to je. Ve třídě lovců je žák, jeden z nejlepších, který se jmenuje Lavitz. Jednoho dne šla třída lovců do terénu. Učitel jim řekl: „Žáci, teď se rozdělte a běžte chytit zajíce. Ten kdo tu bude jako první dostane odměnu a kdo tu bude poslední bude po škole. Běžte!“ Žáci se rozběhli a Lavitz šel na jih. Kráčel asi 15 minut když uviděl malého zajíce, který si tam v pokoji jedl trávu. Lavitz si ze zad sebral svůj učednický luk, sebral si šíp a začal mířit na zajíce. Už když šel vystřelit, zaslechl vrčení v blízkém keři. Lavitz se na keř podíval a z keře vyskočil obrovský vlk. Skočil přímo na Lavitze a když už měl tlamu těsně zahryznutou v Lavitzově hlavě, z boku ho ve vzduchu zasáhla elektrická koule, která ho úplně odhodila. Lavitz s vystrašeným výrazem se podíval směrem odkud šla ta elektrická koule. Uviděl obrovskou svalnatou postavu v koženém brnění. Ruce měl celé zelené a měl je asi tak velké a hrubé jak je Lavitz. Když si dal dole koženou přilbu nejspíš z nějakého zvířete, uviděl Lavitz dva velké kly které mu šly z dolních rtů zatočené na horu. Oči zelené s naštvaným výrazem. Ork řekl hrubým hlasem: „Jsi v pořádku chlapče?“ Lavitz se vzpamatoval a přikývl. Ork přišel k němu a řekl: „Měl by sis dávat větší pozor, kdybych tu nebyl, mohlo by se z tebe stát žrádlo pro vlky.“ Lavitz sklopil hlavu: „Promiňte, pane, budu si dávat pozor. Ale děkuji za záchranu.“ „Jak se jmenuješ?“ „Lavitz jméno mé.“ „Já sem GreenWolf, také známy jako zelený vlk.“ Lavitz na něho vytřeštil oči, protože věděl kdo je zelený vlk. Greenwolf neboli zelený vlk je jeden z nejznámějších šamanů světa. Učil se od toho největšího šamana Drek´Thara. Prožil hodně bitev s Aliancí. V duelech ještě nikdy neprohrál. Lavitz začal trošku koktavě: „Promiňte, mistře, ale co tady vlastně děláte? Proč nejste v Kalimdoru?“ Ork s úsměvem když to nevypadalo jako úsměv odpověděl: „Protože jsem tady na důležité misi která se týká Hordy a trošku jsem se ztratil. Ale nevadí, protože už vím, kudy mám jít. A to znamená, že jdu pozdě. Tak se s tebou loučím Lavitz a nechť se ti daří. Možná se v budoucnu ještě potkáme, zatím se měj.“ Dopověděl a šel dál. Lavitz zapomněl na úkol, chytil nějakého zajíce a vrátil se. Bohužel byl ale poslední. „Takže Lavitz, když jsi byl poslední zůstaneš dneska po škole.“ Lavitzovi to nevadilo, protože se střetl s jeho oblíbením hrdinou. Když byl Lavitz po škole, stále rozmýšlel nad větou, kterou mu řekl Greenwolf, „Možná se v budoucnu ještě setkáme.“ , a doufal, že se to splní.

          „Sakra zase jsem se ztratil, možná sem dobrej v bojování, ale smysl pro orientaci to teda nemám.“ naříkal Greenwolf, když hledal Silvermoon.

Kapitola 2.

Maturitní zkoužka

         Lavitz dovršil devatenácti let a to znamená, že ho čeká maturitní zkouška neboli zkouška dospělosti. Celá třída lovců má dnes maturitní zkoušku. Třída se sešla někde v lese blízko území Ghostlands. Učitel jim řekl: „A je to tady. Žáci, dnes se ukáže, zda jste hodni stát se bojovníky Hordy. Každý z vás musí chytit divé zvíře, je jedno jaké, ale musíte ho zkrotit. Bude to těžké, ne každé zvíře jde zkrotit, hlavně co se týče vlků a jim podobným. Ale já věřím, že to dokážete. Tak a teď rozchod.“ Žáci se rozdělili a Lavitz šel se svým přítelem. „Tak co Nicon, už víš jaké zvíře si chceš chytit?“ zeptal se Lavitz. „Ještě nevím, ale asi si chytím nějakou kočičku. A ty?“ „Já bych chtěl chytit nějakého vlka, ale na našem území jich mnoho není. Budu muset jít až do Ghostlands.“

   Šli směrem ke Ghostlands a pak Nicon řek: „Ok. Tak tady se rozdělíme. Držím ti palce a ať si chytneme parádní zvířata oba.“ Lavitz přikývnul a rozdělili se. Lavitz přišel k mostu který odděloval krásnou krajinu Eversong Woods od temné krajiny Ghostlands. Přešel most a zabočil z cesty do lesa. Prodíral se mezi stromy a dával pozor, aby si ho nějaká zvěř nevšimla. Přišel až na kraj jednoho lesa a uviděl smečku šedých vlků. Chvíli je pozoroval a všiml si, že jeden z vlků opustil smečku a šel do lesa, asi něco ulovit. Lavitz ho plíživým krokem sledoval. Vlk ulovil zajíce a začal ho žrát. Lavitz se už chystal ho chytit, ale něco ho zadrželo. Vlk zpozorněl a začal se dívat okolo sebe. Lavitz se chvíli divil, ale potom spatřil obrovského bílého vlka, který šel po tom šedým. Strhl se boj plný vrčení, kvílení a kousání. Nakonec, ale ten bílý vlk zvítězil, roztrhal toho šedého vlka a začal žrát zajíce. Lavitz chvíli zaváhal, protože ten vlk se podobá na vlka o kterém se vyprávějí legendy. Legenda praví: „Velký, zlý a zuřivý. Ten který jediný svého druhu žije sám a ne ve smečkách. Má bílou srst, velmi ostré zuby a je větší než obyčejný vlk. Byl pojmenován Bílý vlk.“ Lavitz se přikrčil a pokoušel se dostat za záda vlkovi. Vlk nezaregistroval, že je někdo okolo něho, tak žral dál. Lavitz si přichystal síť, kterou měl ve svém batohu na zádech. Pořádně se nadechl, skočil po vlkovi a chňapnul ho do sítě. Vlk začal kňučet a snažil se ze sítě dostat pryč. Lavitz ho hladil a utěšoval. Vlk se zklidnil. Lavitz ho hladil, ale ne dlouho. Zaslechl a uviděl, že se k nim blíží vlci ze smečky mrtvého vlka. Bylo jich asi pět. Bílý vlk začal vrčet a snažil se utéct, protože věděl, že jdou po něm. Lavitz vytáhl svůj lovecký nůž, který byl zavěšený na pravém boku. Vlci je obklíčili.

Nejprve zaútočil ze zadu jeden. Lavitz si toho všimnul a udělil mu smrtelnou ránu do břicha. Další zaútočil zprava. Toho si Lavitz nevšiml a kousl ho do nohy. Lavitz padl na záda. Vlk na něho skočil, ale Lavitz se nedal a bodl mu nožík do hlavy. Ostříkala ho krev. Ostatní vlci se k Lavitzovi pomalu blížili. Bílý vlk začal na Lavitze vrčet a kňučet. Lavitz pochopil že mu chce pomoct, natáhl ruku a přeříznul síť. Vlk zavrčel tak hlasitě, že to ostatní vlky vystrašilo a s kvílením utekly pryč. Pak se přibližoval k Lavitzově hlavě. Lavitz čekal nejhorší, ale místo toho, ho vlk začal olizovat. Lavitz se usmál a začal ho hladit po hlavě. „Dám ti jméno Wolfík“. Postavil se a kulhavým krokem spolu s Wolfíkem kráčeli nazpět.

Každý měl něco jiného. Jeden měl netopýra, druhý zase Manawyrm. Nicon si chytil tygra. „Výborně žáci. Vybrali jste si opravdu pěkná zvířata. Všichni jste prošli, až na tebe Serblo, ty si zopakuješ semestr. Chytit zajíce, tak to je i na mě moc. Dále bych chtěl dát vyznamenáni Lavitzovi, za chycení legendárního bílého vlka. Tak a to je všechno. Držím vám palce a nechť se vám daří v dalším dobrodružství.“ Žáci začali tleskat a radovat se. Zkoušku dospělosti mají ukončenou.

„Do háje, já jsem věděl, že mám chytit veverku a ne zajíce. No nevadí, na další rok to snad vyjde.“ říkal si pro sebe Serblo, který jediný opakuje semestr.

Kapitola 3.

Silvermoon a Undercity

Lavitz, vysoký, hubený elf, špičaté uši, zelené zářivé oči, krátké zlaté vlasy. Když Lavitz dostal svoji základní koženou zbroj, vydal se i s Niconem směrem do Silvermoonu. „Tak co, kam se chystáš?“ zeptal se Nicon. „Já se chystám do Orgrimmaru. Chci vidět orkské stavby, a pak se asi vydám do Barrens. Chci se naučit něco nového a doufám že se setkám s jedním orkem.“ odpověděl Lavitz. „Aha. Tak já půjdu s tebou. Taky mám namířeno do Orgrimmaru, ale pak se vydám do Ashenvale. V Silvermoonu je portál, který nás teleportuje do města nemrtvých, Undercity. Blízko Undercity je přístav vzducholodí, odkud se dostaneme do Orgrimmaru.“ „Jo. Tak jdeme ne?“ Když byli před branou Silvermoonu, uviděli jak odtud vychází obrovské zvíře kodo a na něm taur. Taurové sou odpradávna ochránci přírody, kteří sídli v zemi zvané Mulgore. Velí jim náčelník Cairne Bloodhoof. Tyto bytosti vypadají jako býci, jen s tím rozdílem, že postavu mají jako lidé, ale jsou od nich o dobrých padesát centimetrů i více, vyšší. Taurové se kdysi spojili s orky a troly. Lavitz s Niconem vešli do Silvermoonu. Silvermoon je překrásné město plné obchodů apod. „Ten portál by měl být až na konci města. Kráčeli dál až narazili na trola, který prodával rybářské potřeby. Trol je zastavil a řekl: „Vítejte drazí pánové. Nechcete koupit udici a nějaké háčky? Dám vám výhodnou cenu.“ „Já si vezmu. Budu to určitě někdy potřebovat.“ řekl Nicon. Udici si koupil a šli dál. Přišli až k velké budově, kde u cesty stálo mnoho stráží. Šli po dlouhém červeném koberci přímo do budovy. Zeptali se blízké elfky, kde je ten portál. „Já vás tam teleportuju.“ řekla. „Ale co Wolfík?“ zeptal se Lavitz. „Neboj se. Bude teleportován s tebou.“ Lavitz si oddechl. „Připravte se!“ Elfka začala říkat nějaká slova, kterým Nicon, ani Lavitz vůbec nerozuměli. Najednou je ozářilo tak prudké světlo, že vůbec nic neviděli. Když to světlo pominulo, viděli, že se ocitli na druhém místě. „Lordearon,“ řekl Nicon, „město, které kdysi patřilo lidem, než Arthas zabil krále, svého otce, a nezpustošil krajinu. Teď tomu vládne smrtonoška lady Sylvanas Windrunner.“ Lavitz přikývl, ale moc ho to nezajímalo. Vyšli ven z hradu Lordearonu a nedaleko uviděli přístav vzducholodí. Kráčeli k němu, když tu najednou okolo nich prosvištěl válečný kůň, až málem oba povalil. V jeho sedle seděla krvavá elfa z řádu paladinů. Zastavila se, otočila svého oře, a oba bojovníky si dlouze prohlížela. Hubená postava, zlaté dlouhé vlasy, hezká tvář oblečena do těžké zbroje. „Ech, promiňte! Neviděla jsem vás.“ zakřičela elfka. Přišla k nim a zeptala se: „Nedali by jste si duel ?“ Lavitz protestoval: „Duely se nemohou pořádat mimo duel zón. Co kdyby jsme se pozabíjeli.“ „Ale nebuď až takový posera. Tak co půjdeš aspoň ty?“ řekla a ukázala na Nicona. „No, já bych šel, ale nechci ti ublížit.“ „Neboj, pro případ, mám s sebou bandáže.“ „Tak dobře tedy. Lavitz odstartuj nás.“ Lavitz sice nechtěl, ale dobře. Nicon a elfka odstoupili od sebe o tři kroky a Lavitz se postavil doprostřed. „Dobře. Hlavně se nepozabíjejte. Tři, dva, jedna, boj!“ Lavitz odstartoval a Nicon už měl luk v ruce, šíp nachystaný, a vystřelil. Elfka jenom cosi zamumlala, vytvořila se kolem ní energetická bublina a šíp se odrazil zpět na Nicona. Nicon se jen těsně před střelou padl na zem. Ale než se stačil postavit, už na něj dopadala zářící čepel vzácného meče a způsobila mu těžké zranění, ale Nicona to neodradilo, tasil svoji dýku, zavěšenou v pochvě na boku, a rozběhl se po elfce. Když už byl u ní, tak se jí snažil zasáhnout do břicha, ale elfka znovu něco zamumlala a okolo ní se vytvořil ohnivý kruh. Nicon to ani nestihl zaregistrovat a už ležel na zemi pořezán a popálen. „Boj skončil. Vyhrála paladinka.“ řek Lavitz. Nicon ležel na zemi, jako kdyby měl každou chvíli zemřít, ale elfka byla pohotová, vytáhla obvazy a obalila mu rány. Pak si sedli a elfka řekla: „Bojoval jsi dobře. Jak se vlastně jmenujete, já sem Vanillia.“ „Já sem Nicon a toto je Lavitz. A já jsem dobře nebojoval, vždyť sem tě ani jednou nezasáhl,“ řekl zadýchaně Nicon. „No víš, on to byl i trénink. Ještě mě nikdo v duelu neporazil, tak hledám někoho kdo by to dokázal. A proč jsi neposlal na mě svého tygra?“ „To protože, ještě není připravený bojovat. Musím ho nejdřív vycvičit.“ Lavitz náhle řekl: „Já možná vím, s kým by sis mohla zabojovat v duelu. Znáš neporaženého v duelu Greenwolfa?“ „Znám, ale zatím jsem neměla to štěstí, potkat ho.“

„Já ho ještě v dětství potkal a říkám, že jeho neporazíš.“ „To je také možné. On je známý po celém Azerothu, zato mne nezná téměř nikdo.“ „Tak pojď s námi do Orgrimmaru, možná ho tam potkáme.“ Vanillia si pomyslela, že to není špatný nápad a tak se připojila k nim. Přišli do přístavu a hned přiletěla vzducholoď. Nastoupili na ni a malý, zelený goblin co tam byl jim řekl: „Tak jo. Jste na palubě. Cesta bude trvat přibližně celou noc, možná i den, tak běžte do kajuty a vyberte si postele. A dělejte, nemáme na to celý den!“ Vzducholoď se dala do pohybu a Lavitz, Nicon a Vanillia se uložili do postele.
         „Nezajímá mě, jestli to jsou jednotky aliance a nebo ne. Prostě zvyšte obranu, nechci aby Crossroads bylo obsazeno aliancí. Já teď jedu do Orgrimmaru, tak vám to tu dávám na starost poručíku.“ Komandoval Greenwolf, protože se šíří zvěsti, že Aliance má zaútočit na Crossroads.

Kapitola 4.
Orgrimmar a Thrall, vůdce orků

„Budíček smradi! Už budeme v Orgrimmaru. Oblečte se, seberte si své věci a ať už jste na palubě!“ zakřičel goblin. Lavitz, Nicon a Vanillia se vzbudili. Oblékli se, sebrali své zbraně a jiné věci, a šli na palubu. Uviděli obrovské město, obklopené ohromnou kamennou hradbou. Když vzducholoď přistála v přístavu, vystoupili  a šli k hlavní bráně. V okolí hradby hlídkovaly žumpové. Přišli ke vstupu do Orgimmaru. Prošli branou a vešli do města. Město bylo obrovské. Byli tam snad všechny rasy hordy. Orkové, Taurové, Trolové, Krvaví elfové i shnilí nemrtví. Šli dál, než potkali jednoho taura. Taur jim řekl: „Išno ala porah. Zdravím vás malý elfové. Nechtěli by jste si koupit nějaké byliny, či tady květy pro dámu.“ „Ne díky, my jenom procházíme.“ řekla Vanillia. Když se otočili, zahlédli přicházející orkovy na hřbetech vlků. Byli čtyři a ten v předu je asi velitel. Lavitz se na něj podíval a hned věděl kdo to byl. „Greenwolf!“ řekl. Ale orkové se nezastavovali a šli dál po cestě. Rozhodli se jít za nimi. Přišli až k velké budově, kterou hlídalo spousta orků. Vešli do budovy a zaslechli něčí hlas: „Cože? Tak to takhle nenechám. Greenwolfe musíš jít hned do Razzor Hillu. Upozorni je tam, ať zvýší hlídky. Já vím že se očekává útok na Crrosroads, ale také vím, že určitě někdo zaútočí i na Razzor Hill.“ „Ano veliteli!“ Vešli do místnosti a uviděli, jak se tam Greenwolf baví s jedním orkem v černé plátové zbroji. Greenwolf se otočil a všiml si tří elfů. Zadíval se na Lavitze a šel k němu. „Lavitz? No ne. Jak si vyrostl. A už máš i nějaké svaly, a co tě sem přivádí?“ řekl Greenwolf. „Rád tě také vidím. No, od doby co jsme se naposledy viděli uběhlo už deset let.“ řekl Lavitz. „No jo, ten čas rychle utíká. A kdo jsou tví přátelé?“ „Tohle je Nicon a tohle je Vanillia.“ Ork v černé plátové zbroji přišel k nim. „Greenwolfe a kdo jsou tihle elfové?“ „Tohle je Lavitz, se kterým sem se setkal, ještě když byl dítě, u Silvermoonu a toto jsou Nicon a Vanillia.“ „Já sem Thrall, syn Durotana, náčelník orkské Hordy. Velmi mne těší Lavitz, Nicon a Vanillia. Promiňte, ale mám spoustu práce.“ řekl a odešel se bavit s orky u jeho trůně. Vyšli ven z budovy a pak Vanillia nevydržela a řekla: „Promiňte mistře, ale mohla bych se s Vámi utkat v duelu?“ Greenwolf byl trochu zaskočený, ale pak řekl: „Jasně, proč ne. Ale musím jít teď do Razzor Hillu, tak když tak, až tam. Vždyť pojďte se mnou.“ Lavitz se usmál a přikývl, Vanillia taky,ale Nicon řekl: „Promiňte, ale já s vámi nejdu. Jěště si musím něco koupit a vyrazím do Ashenvale.“ Tak se s ním rozloučili, vyšli z Města a kráčeli po stezce do Razzor Hill.

„Lavitz, vidím že sis chytil vlka. Jak se jmenuje?“ „Jmenuje se Wolfík. Chci se tě zeptat Greenwolfe. Slyšel jsem, jak si se bavil s Thrallem o útoku Aliance. Mají zaútočit?“ „Podle posledních zpráv, je blízko Crossroads tábor lidí, ale my nevíme kde. Takže je to více než pravděpodobné. Thrall si myslí, že také zaútočí na Razzor Hill. Tak tam jdu upozornit hlídky.“ Dovyprávěli a už byli blízko Razzor Hill, jenže viděli odtamtud kouř. Rozběhli se. Bojovali tam orkové s lidmi, ale lidé byli v přesile. Lavitz rychle tasil svůj luk a nakázal wolfíkovi, aby zaútočil na každého, kdo se po něm rozběhne. Greenwolf tasil svou obouruční sekyru, zavěšenou na zádech, a rozběhl se přímo do epicentra bitvy. Vanillia zůstala při Lavitzovi. Greenwolf sekal jednoho člověka za druhým. Lavitz střílel a jestli neprošel šíp zbrojí, tak na něho wolfík zaútočil. Vanillia mluvila něco v jiném jazyce ruce spojené, jako by se modlila. Po chvíli vběhla do houfu bojujících lidí a okolo ní se zase zažehl plamenný kruh, jako při duelu s Lavitzem a udělovala při tom smrtelné rány svým těžkým mečem. „To je Consecration! Schovejte se!“ zakřičel Greenwolf. Potom Vanillia zakřičela: „Nebojte se! Ublíží to jenom lidem.“ Greenwolfa to moc nepotěšilo. Po chvíli plameny ustaly a Lavitz musel Vanilliu chytit aby neupadla na zem. Lidé leželi na zemi mrtvý. Greenwolf přišel k nim a řekl: „Teď když jsem zjistil jak si mocná, se rád s tebou utkám v duelu, ale až zítra. Teď si musíš odpočinout.“ Vanillia přikývla a Greenwofl ji odvedl do budovy, kde se může vyspat. Lavitz čekal před vchodem. Když Greenwolf vyšel z budovy, řekl žumpovi co stál blízko ať opraví škody. Žump zasalutoval a i z ostatními se pustili do práce.

Pak šel s Lavitzem na strážní věž. „Ta paladinka je opravdu silná. Teším se na zítřek, bude to zajímavé.“ Lavitz přikývnul a dívali se na hezký výhled z věže.
         „My zaútočíme zprava a vy ze předu. Když už to nebudou čekat, váš oddíl paladinů zaútočí zezadu. Crossroads dobijeme, cítím to. Běžte se vyspat a zítra večer zaútočíme.“ komandoval bojovníky hlavní velitel lidí, nedaleko Crossroads.  

Kapitola 5.
zatím ve vývoji...